Bulhaři
Obyvatel Bulharska je 8 miliónů, tedy o něco málo méně než obyvatel České republiky. Nejsou to všichni Bulhaři, v tom čísle je i hodně Romů (asi desetina) a spousta Turků.
Abych poznal Bulhary, snažil jsem se hodně jezdit stopem. Také jsem si povídal s prodavači a s hosty v restauracích. Závěr je, že Bulhaři jsou navzájem různí. To asi nikoho nepřekvapí.
Přišli mi hodní. Přirození. S cizincem (se mnou) si rádi popovídali úplně všichni. V horách jsou lidé úplně pohodoví, tam plyne čas jinak. U moře a v Sofii se trochu víc kouká na zisk a na hodinky, ale pořád hodně v klidu. Ovšem Bulhaři sami o sobě si moc dobrého nemyslí. Povídal jsem si s jedním malířem a ten říkal, že Bulhaři jsou zlí a hádaví, nepřející. Tak nevím, mně se jevili opačně.
S jedinou výjimkou měli všichni Bulhaři, které jsem potkal, výrazně levicové myšlení. Ta výjimka byl majitel restaurace, co mě svezl stopem. Maká od nevidím do nevidím a nestěžuje si. Zbytek Bulharska si stěžuje, jak je draho a jak mají málo peněz. Bulhaři si hodně slibovali od vstupu do Evropské unie. Ale zázrak se nekonal, jenom stouply ceny.
V Bulharsku uvidíte hodně často parte. Nejsou tu kvůli tomu, že by lidé tak často umírali, ale protože je zde zvykem tisknout parte i při výročích úmrtí. Můžete tak vidět vzpomínku na někoho, kdo už je dvacet let pochovaný.
Bulhaři kouří
Bulhaři kouří. Všichni. Nebo skoro všichni. Všichni, koho jsem potkal, kouřili.
V jednom tištěném průvodci jsem četl návod na bulharskou snídani: "kafe a cigareta. Pokud máte po této snídani hlad, znovu kafe a cigareta." Myslel jsem si, že to je sranda. Ale není. V Sofii jsem to ráno v kavárnách viděl na vlastní oči. Bulhaři si pravděpodobně neuvědomují, jak je kouření škodlivé. Možná tu mají nižší ceny cigaret, nevím. Očekávám existenci černého trhu, protože se v Bulharsku pěstuje spousta tabáku. Naštěstí se nekouří v autobuse (kromě řidiče, ten kouří za jízdy vždy) a v některých veřejných budovách. Restaurace jsou otevřené, takže tam kouření nevadí.
