Sofia

Sofie (bulharsky Cофия) je hlavní město Bulharska; leží na úpatí pohoří Vitoša na západě státu, blízko srbských hranic. Východním okrajem města protéká řeka Iskăr. Město, kde žije asi 14% obyvatel Bulharska, je politickým, hospodářským i kulturním střediskem země. Sofie je také nejdůležitějším univerzitním městem v zemi, sídlí zde 9 univerzit.


Historie


Zbytky římských lázní s kostelem sv. Jiří

Sofia má velmi dávnou historii, podle archeologických nálezů bylo místo osídleno už před osmi tisíci lety. V 7. století př. n. l. zde vzniklo sídlo bojovných thráckých Serdů, podle nichž se nazývalo Serdica. Roku 339 př. n. l. je dobyl Filip II. Makedonský a roku 29 př. n. l. zde založili Římané město Ulpia Serdica, hlavní město vnitřní Dácie. Za císaře Trajána (98-117) město rozkvetlo, byla zde mincovna, fóru a řada veřejných budov. Koncem 2. století bylo město ohrazeno vysokou hradbou. Roku 342 sem svolali oba císařové koncil, který však neskončil úspěchem a nebyl uznán jako ekumenický. Roku 447 vyplenili Serdiku Hunové pod Attilou a později Gótové.

Za císaře Justiniána I. bylo město obnoveno a opevněno, v letech 532-537 byl postaven kostel Sv. Sofie. Brzy nato dobyly Serdiku slovanské kmeny a název Serdika upadl v zapomenutí. Roku 809 ji dobyl bulharský chán Krum a město dostalo slovanský název Sreděc. Za byzantské vlády v 11. a 12. století se nazývalo Triadica, v době druhé bulharské říše bylo znovu opevněno a ve 14. století dostalo podle kostela název Sofia. Roku 1386 dobyli město po dlouhém obléhání osmanští Turci a drželi je po pět století. Město bylo sídlem rumelského beje a vznikla zde řada mešit a minaretů, vcelku ale chátralo a když je ruský generál Gurko roku 1878 dobyl, žilo zde asi 18 tisíc obyvatel v chatrných domech bez vody.


Sveti Nikolaj Čudotvorec

Když roku 1879 rozhodlo ústavodárné shromáždění ve Velkém Tarnovu, že hlavním městem nového Bulharska bude Sofia, nastal v městě pohyb, obyvatel rychle přibývalo a v letech 1904-1912 byla postavena katedrála Vasila Něvského. Roku 1925 zorganizovalo bulharští komunisté bombový atentát na kostel Sveta Nedelja, při němž zahynulo přes 120 lidí a 500 bylo zraněno. Za 2. světové války, kdy Bulharsko stálo na německé straně, utrpěla Sofie leteckými nálety a roku 1944 vyhlásil Stalin Bulharsku válku a celou zemi obsadil. 15. září 1946 zde Jiří Dimitrov vyhlásil lidovou republiku a ve městě pak vznikla řada veřejných budov, sídlišť a továren. 10. listopadu 1989 komunistický režim padl a vzniklo demokratické Bulharsko. Hospodářská přestavba byla v Bulharsku velmi obtížná, Sofie se však rychle vzpamatovala a je dnes velmi živým městem.

Významné stavby

Národní palác kultury Sveti Nikolaj Čudotvorec

V Sofii se nachází 9 univerzit, sídlo metropolity Ortodoxní církve a římskokatolické diecéze. Mezi významné památky patří:

  • Katedrála Alexandra Něvského, postavená jako dík carovi Alexandrovi II. jako osvoboditeli v letech 1904-1912. Na náměstí před katedrálou stojí také jeho pomník.

  • Byzantský cihlový kostel svaté Sofie ze 4. století, který dal městu jméno, stojí v parku bllízko katedrály.

  • Kostelík svatého Jiří ze 4. století s cennými freskami uprostřed římského fóra v samém centru města.

  • Ruský kostel svatého Nikolaje Divotvorce (1914)

  • Mešita Banja Baši ze 16. století,, jeden z mála pozůstatků turecké vlády.

  • Archeologické muzeum v centru se starověkými a byzantskými památkami.

  • Národní galerie a Etnografické muzeum v bývalém carském paláci.

      Doprava


V Sofii jezdí i tramvaje z dílem ČKD.

Ve východní části města leži mezinárodní letiště, od roku 2006 s novým terminálem.

Díky strategické poloze Sofie je město důležitým centrem pro mezinárodní železniční a automobilové trasy. Městem procházejí evropské trasy E79 z Rumunska do řecké Tesaloniky a E80 z Portugalska do Turecka. Ve městě jsou zastoupeny všechny hlavní druhy dopravy (kromě vodní dopravy). V Sofii je celkem 8 železničních stanic, z nichž největší je centrální nádraží. Vedle něj je nové autobusové nádraží, největší a nejmodernější svého druhu v zemi.[1]

Od roku 1901 je v Sofii tramvajová doprava, dnes má 21 linek a celkem 84 km tratí. 9 trolejbusových linek měří 104 km a v Sofii jezdí téměř 600 městských autobusů. Od roku 1998 má Sofia funkční systém metra, v současnosti se 14 stanicemi, celkově se však do budoucna plánuje vybudovat 45 stanic. Metro se stavělo dlouhých dvacet let, jeho výstavba totiž byla několikrát zastavena kvůli archeologickým nálezům i kvůli nedostatku finančních prostředků. Jednotné jízdné činí 1 leva. Ve městě jsou také velmi oblíbené taxi služby, hlavně díky cenové dostupnosti oproti jiným evropským metropolím.

Průmysl



Vitoša (2290 m) nad Sofií

Město má velké metalurgické závody na výrobu kovů, dále je ve městě zastoupen strojní průmysl, textilní, chemický a potravinářský. Po skončení II. světové války, došlo ve městě k rozsáhlé industrializaci a masové výstavbě bytových jednotek, který značně narušily estetický ráz města. Po pádu minulého režimu do Sofie zamířil zahraniční kapitál. Přední světové firmy zde otevřely své závody např. Toyota a Pepsi. Také řada bank zde zřídila své pobočky pro celou oblast Balkánu.